Před lety jsme byli s Wolkerem v Malaze a tenkrát se mi Španělsko opravdu zalíbilo. Takže bylo otázkou času, kdy se tam vrátím. Vyšlo to na letošní léto, kdy jsem strávila pracovně dva měsíce ve Španělsku, kousek od městečka Cambrils v provincii Tarragona. A jak už to bývá, nebylo to jen o práci.
Jednou jsme se s kolegou Joelem, který pomáhal v kuchyni, rozhodli, že ráno vyrazíme na výlet do hor na Monte Caro (1442 m) poblíž města Tortosa. Jenže typický Španěl. Samozřejmě zaspal a i pak nikam nespěchal. Jelikož jsem tady byla už nějaký ten týden, tak mě to už ani tak nepřekvapovalo.
Chtěla jsem celý výlet stihnout dřív, než bude to největší vedro. Ale to jsem měla jet sama. Protože jak už to tady tak bývá, když jsme se konečně chystali vyrazit, potkali jsme dalšího kolegu Davida z Ekvádoru, který peče pizzu. A to znamená, že si kamarádi museli nutně pokecat. Takže další hodina a půl u piva. Začínala jsem být "lehce" nervózní, jestli to vůbec stihneme.
Nakonec jsme úspěšně vyrazili. Cesta autem do hor byla plná zatáček a nádherných výhledů. A pak přišlo opět překvapení: na rozdíl od výletů u nás v Česku, kde auto necháte v rozumné vzdálenosti pod kopcem a pak si pěkně vyšlapete nahoru, tady jsme vyjeli až na úplný vrchol! I když - jaké překvapení. Typická španělská pohodlnost.
Couráme se po horách
