Byl jsem rozhodnutý, že letos ještě vyrazím někam na jih. Nabízela se řecká Soluň, Malta nebo Malaga. A vyhrála Malaga na Costa del Sol. Bezchybná předpověď počasí, jasno, až 21°, a ideální časy letů a spojení. V pátek v poledne z Prahy a zpátky v pondělí v noci. Tři a půl dne v jiném světě. Vyrazíte ráno v pět v mikině a bundě z -1° a o půl třetí jste v tričku pod palmami v +20°!
Tentokrát to mám naplánováno jinak. Tak, že žádný plán nemám. Prostě chci přijet a objevovat. První den vyjdu z hostelu a dám se doprava. Druhý den se dám doleva a třetí den - uvidím.
Balím si čtyři trička, čtvery ponožky, patery trenýrky (člověk nikdy neví), foťák, kameru, noťas a jedu.
Při kontrole na letišti jsem byl po zkušenostech z Bratislavy v klidu. Jen jsem vytáhnul noťas z tašky a vesele jsem si nakráčel to bezpečnostního rámu. Upss, nee. Kluci pražští to měli nastaveno pořádně. Pípal jsem, jako bych tam vjel autem. Musel jsem sundat pásek, hodinky a náramek. Pípal jsem znova. Vytáhnul jsem klíče, hromadu mincí a sundal jsem prsteny. A pípal jsem pořád. Takže si mě bobík vzal bokem na ohmatávačku. Žádostivě jsem se díval na jeho kolegyni, že bych to radši od ní, ale nechytla se. Po ošmatrání jsem ještě musel vytáhnout nějaké věci z tašky a pak mě teprve pustili. Puntičkáři.
V poslední době mám štěstí na španělské posádky v letadlech. Líbí se mi, jak všechno hlásí španělsky a nějaké překlady mají na párku. Anglicky řeknou pouze co všechno nestihneš, masky, vesty a tak, když letadlo spadne. A nakonec ti nabídnou parfémy a nějakou kosmetiku za prý "lepší ceny". Jižní pohodička.
Slunné Španělsko
