Byl konec února a zase to přišlo. A zase po čtyřiceti pracovních dnech. Zvláštní perioda. Začnou vznikat večery, kdy se mi nechce na pivo, přestane mě bavit žehlení a do práce se těším jen proto, abych kamarádkám olajkoval jejich boží selfíčka s novou kabelkou nebo s roztomilým pejsánkem. A vím, co to znamená. Musím vypadnout.
Cíl výletu na pár dní během března byl jasný. Kanáry. Týden jsem ladil plány, protože jsem chtěl mrknout na dva ostrovy. Nakonec nejlíp vyšla cesta z Vídně do Las Palmas de Gran Canaria na tři noci, pak přelet do Arrecife na Lanzarote a z Arrecife po třech nocích zpátky do Vídně. Plán taky zahrnoval vyšplhání na nejvyšší kopce, kontakt s domorodci ve vnitrozemí a důkladná kontrola místních kaváren, pivnic a barů.
Opět originální bydlení v Las Palmas de Gran Canaria
Tenhle hostel byl ukrytý ze všech nejvíc. Jakože jsem už docela ostřílený cestovatel, tak teď jsem začínal propadat lehké panice. Ulici Reyes Catolicos jsem našel bez problémů, na papíře mám napsáno číslo 35. 32, 33, 34, 36, 37… Třicetpětka nikde. Fór jako ze skryté kamery. Prošel jsem to pozpátku a zase tam. Pak jsem se ptal v okolních obchodech. Nikdo Columbus hostel neznal. Beru tedy telefon, že budu volat. A ejhle, číslo začíná +44 - Anglie. Tak tam si nepokecám. Pomalu se smiřuju s tím, že dnes spím na nádraží.
Naposledy procházím ulici a najednou si všimnu malinké cedulky Columbus na baráku s úplně jiným číslem. A vedle dveří zvonek. Zazvoním, bzučák mi otevřel a na recepci mě zachraňuje velmi sympatická recepční Whitney z Californie.
(Pro úplnost: tohle zpestření vymyslela stará tiskárna, která vynechává náhodné čísla a písmenka...)
V prosinci do Malagy? Pivo, servírky a muzikanti. Sedám si na zahrádku a blondýnka s úsměvem, že co si dám. Říkám, že pivo. Začíná mi nabízet takové ty...
Zatím jsem měl pokoje, které se zamykaly. Klíčem, kartou, kódem. Tady to dotáhli do jiného levelu, zámky tu nemají vůbec. Ale ti šťastnější mají na dveřích aspoň kliku. Tak trochu hippies styl. Sice jsem dostal dveře bez zámku a bez kliky, ale zato mám cimru s názvem Kunlun přímo u terasy. Terasy s barem, abych byl přesný.
Bar na terase otvírá v 7 večer. Kořku tady lejou do třídecových zavařovaček. Velmi originální. Jako obsluha se tu střídá Richie z Londýna a Patricia z Polska. Ta si vydělala ve firmě v Holandsku a teď cestuje po hostelech a zároveň si tam i přivydělává. Z Las Palmas má namířeno do hostelu v Izraeli. A vůbec se nebojí tequily.
Jak já bych šel zase do školy
Je tady většina studentů. Vstávají okolo poledne, pak chvilku imitují sezení v lejstrech a večer nezřízeně chlastají. Kdybych si to nemusel platit, tak jdu taky na školu. Třeba politické vědy. To by mě bavilo. (Tady by měl být zvracející smajlík)
Tentokrát jsem měl štěstí na spolubydlící. První ráno to vypadalo, že bydlím tradičně s chlapem. Ale z chrápajícího chlapa se vyklubala britská studentka biologie Ellie. Jelikož anglofonní lidi neumí mluvit s takovými jako já, tak značná část naší konverzace probíhala v překladači. Říkala, že tady píše seminární práci. Na tu bych se teda rád podíval. Vstávala nevím kdy a na cimru se vracela v 4 ráno vylitá jak váza. Studentská pohodička...
Příště staré čtvrti San Rogue a San Juan.
Las Palmas de Gran Canaria, 20. - 23. března 2019Mapa:
Las Palmas de Gran Canaria
autor: Wolker
vydáno 20. května 2019
Fotogalerie
