Jednou za čas se vám ty roky tak divně nakulatí, že to nejde odbýt jen tak nějakou chlastačkou v hospodě. Jednou za čas vás čekají takové ty oslavy, které trvají tři, čtyři měsíce. A to se mi přihodilo právě letos. Chvíli jsem přemýšlel, jak to celé odstartuji. No jasně, na jihu, nejlépe u moře. V dubnu je ještě všechno za pár korun, takže proč ne.
Tak jsem jeden večer otevřel kompjůtr a mrkám, kam bych letěl. Za chvíli jsem měl tři favority. Atény, Kypr a Mallorcu. Atény vycházely nejdráž, na Kypr bez zajištěného ubytování jsem neměl odvahu, takže zvítězila Mallorca. A tam to navíc už trochu znám, tam už se něco vypilo...
Takže jsem si v úterý večer vybral letenky, ubytování v dobře hodnoceném hostelu, zjistil jsem si dopravu na a z letiště a podobně. Ve středu dopoledne jsem všechno poobjednával, (mimochodem - letenky přes noc zdrahy o 700 korun!) a pak jsem jen čekal na potvrzení. Všechno klaplo, takže jsem mohl další úterý frčet.
Vyrážím na bratislavské letiště, vlaky jezdí téměř přesně, autobus taky. Překvapivě se rychle orientuji a jdu na odbavení. Přede mnou jdou tři šikovné studentky. Sleduju, jak si musí sundat pásky, hodinky, prstýnky, řetízky, vyndat všechno z kapes, mince, klíče. Pak jim úředníci prohrábnou prádélko v kufrech a nechají je vyzout boty. Čekám, kdy budou kontrolovat, jestli nemají nějakou zbraň v podprdě. Z mého pohledu ale zas tak velké zbraně neměly. Ale to jsem odbočil...
Borci jsou opravdu důslední, jsem připraven na podobnou proceduru. Procházím s páskem, hodinkami, klíčemi a mincemi v kapsách, mojí tašky, která na rentgenu s hromadou nabíječek a jiných kabelů, vypadá jako malá atomová bomba, si ani nevšimli. Chtěl jsem se alespoň vyzout, aby bylo nějaké vzrůšo. Nechtěli. Evidentně působím naprosto důvěryhodně.
Pláže na Mallorce
Velmi známá pláž je Sa Calobra. Tady se točily i nějaké filmy. Ne, nic chlupatého, jen nějaké dobrodružné kousky o...
Poprvé jsem neměl bydlet na hotelu se svou mažoretkou all inclusive. Myslím tím jídlo a pití. Tentokrát to mělo být na hostelu s několika úplně cizími lidmi na společném pokoji. Při pohledu na slovo hostel se mi pořád vybavoval ten horor, jak se američtí turisté ubytovali v bratislavském hostelu a tam je pak pěkně rozřezali. Vzrušující, pokud neřežou zrovna vás...
Měl jsem lehké obavy s kým teda budu na pokoji. Byla to mladá Italka Federika. Bohužel nee, zas takové štěstí to nebylo. S ní tam byl její africký boyfriend Luis a jejich stejně africký friend Nepamatujusijmeno. Ale pohodička, ani jsme o sobě nevěděli. Odcházel jsem, když ještě spali a přicházel jsem když už spali. A jako bonus se mi nic neztratilo.
Na takovém hostelu vás opravdu překvapí, jak se tam sejde sebranka z celého světa. Doslova. Dvojka z Kanady, velmi nehezké studentky ze Singapuru, blondýna z Jižní Afriky, velmi sympatická holka z Břeclavi. Překvapivě s ní jsem si pokecal nejvíc.
Přes den si každý hledí svého. Ti, co přijeli jako turisti, se poflakují venku a fotí selfíčka. Ten zbytek sedí se svými notebooky tak různě po hostelu, něco tvoří a snaží si na tu "dovolenou" vydělat. Ale večer se to trochu rozjede. To přijde takový Ditrich z Dortmundu v těsných trenýrkách, s kytarou a harmonikou. A s přilepenou parukou. Vážně. To je pak takový malý Octoberfest. A pivo vám čepuje mladá Maria s krásnýma očima.
"Una cerveza grande, por favor.", objednávám.
"Sí, momento", odpovídá typickým španělským chraplákem.
Objednávám ještě několikrát a hudební výkon Ditricha se mi začíná líbit. Ale to jsem odbočil...
Pokračování příště, je horko, musím na pivo.
Mallorca, Palma de Mallorca, 17. - 21. dubna 2018
Mallorku nezapomenete
