Po divoké noci (nemyslím tím párty) pokračuji v cestě. Za to, že jsem nestihl nocleh na vysílači, můžou jednoznačně Slovenské dráhy. V Banské Bystrici měl dálkový rychlík zpoždění "jen" 20 minut. Do Telgártu jsme dorazili už o 50 minut později. A tyhle minuty mi ve finále chyběly. Tipuji, že do cílové stanice v Košicích dorazil tak o hoďku a čtvrt později. Přemýšlím, jak by to psychicky zvládali japonští turisté. Možná mají v průvodci upozornění: "Pokud budete na Slovensku cestovat vlakem, důrazně doporučujeme přibalit krabičku prášků proti depresi." Ale třeba o Holanďany bych strach neměl, jointík a hoďka sem, hoďka tam...
Mám v plánu ujít alespoň 25 kilometrů. Na hřebenu potkávám celkem dost lidí. Mezi nimi běžícího borce s malinkým batůžkem, turistku s malou dcerou anebo statného tatíka, kterému připadalo strašně veselé, že já jsem z Rožnova a on z Rožňavy. Přestože jsem šel po hřebenu bez nějakého velkého převýšení, ten dvacetikilový bágl mě pomalu ničil. V poledne po vydatném obědě, moučníku a borovičce, jsem to na chvíli zapíchnul. Na 40 minut. A spálil jsem si lýtka až do filalova. Jako malý kluk.
Přejdu Nízké Tatry, to je nápad! - 1. část
Jenže najednou mlha natolik zhoustla, že červené světýlko zmizelo. Zastavil jsem a přemýšlím:
"Jestli ten vysílač minu, tak po mě...
Po necelých 16 kilometrech jsem kolem šesté dorazil do sedla Priehyba a veděl jsem, že to už dál nepůjde. Shodil jsem svých dvacet kilo hříchů a lehl si do trávy. Těmi hříchy myslím nezdravý salám, nezdravé sladké bílé pečivo a podobně. Borovičku ne. Ale to jsem odbočil. Hodinu jsem je tak ležel a představoval si, jak si dám pivo v Rožnovském pivovaru. Pět piv. Radši šest. Konečně jsem se přinutil vstát, opravit a postavit stan. Povečeřel jsem půlkilovku Vysočiny, trošičku borovičky a zachumlal se do spacáku.
Ráno mě bolel celý člověk a to mi potvrdilo, že jsem se rozhodnul správně. Bolely mě i vlasy, když jsem se snažil učesat. Ze sedla vede asfaltka do Heľpy, odkud jede vlak. Balím stan a vydávám se na posledních pár kilometrů na nádraží. Tentokrát to nevyšlo. Ale příště, příště to dám!
Couráme se po horách
