Znáte to. V úterý poobědváte a najednou dostanete velmi silný pocit, že musíte něco udělat. Začnete úporně přemýšlet, co by to mohlo být. Boty v předsíni máte srovnané podle velikosti, na televizi utřený prach, všechny trička v komínku, v ledničce se chladí lahvinka... A v tom vám to bleskne! Je nejlepší čas jít na pivo!
Automatickým chvatem aktivuji svého androida a vidím, že nejbližší vlak mi jede do Kroměříže. Wow, tam jsou tři pivovary!
Jako první jsem si vybral Maxmilián. Ale tady pozor. Podle mapy ho máte najít na Sladovní ulici, zhruba kilometr na severozápad od nádraží. Ušetřte si cestu. Je tam pouze pivotéka. Tam si můžete koupit pivní sklenku a nějaké ty petky a jít chlastat k nedaleké řece. Jenže to já nechtěl. Takže na chlapíkův dotaz: "Co to bude, pane?", odpovídám: "Hmm, já jsem hledal normální pivnici." Pohotově mě navedl na restauraci U Micovny, kde čepují všechny možné Maxmiliány.
Svižným krokem jsem vyrazil přes historické centrum k mincovně. Všude kolem samé úřady. A uprostřed toho velmi sympatická hospoda. První, co vás napadne: tady se určitě všechny ty úřednice budou chodit "uvolnit po šichtě". Takže se hrnu k velkému stolu s tím, že časem dojdou holky z těch kanceláří. "Tam je rezervace!" houkne na mě servírka od výčepu. "Ahá, jsem si nevšim", říkám a jdu k menšímu stolu. Po půl hodině sleduji, že moje schopnosti analyzovat okolní prostředí a konstruktivně předvídat kontinuálně navazující situace vyplývající z objetivně daných proměnných, mě nezklamaly (dost jsem sledoval bondovky...). Je 18:20 a v restauraci je 16 žen a pouze dva chlapi. Včetně mě. To jsem ještě nezažil.
Dal jsem si desítku Minimax s docela výraznou chutí (28,-), pak jedenáctku Světlý ležák (30,-), ta byla poslabší, a pak dvanáctku Vídeňský ležák (33,-), ta chutnala nejlíp. Na jídlo bohužel nezbyl čas, chtěl jsem udělat pár fotek večerního města a poslední vlak jede 20:12.
Takže pokud zabloudíte do Kroměříže, pak se stavte do restaurace U mincovny na Maxmiliána.
Máme rádi pivo
