Je po dešti a bloudím po libeňském sídlišti. Navigace mi ukazuje, že jsem nějakých 200 metrů od pivovaru, ale pořád ho nevidím. No nic, zeptám se. Dojdu k týpkovi, který vytahuje tašky s osobáku před panelákem. Má áčko na značce, takže místní.
"Zdravím, někde tady by měl být pivovar, poradíte mi?"
"Jó, to já nevím. Já tady bydlím jen krátce."
"Aha, tak dík..."
Krátce? Jako že třeba od včerejška? A proto neví, že má pivovar před barákem?
Nakonec jsem ho po chvíli našel za zatáčkou.
Na čepu mají až šest vlastních piv. Tady si musí vybrat každý. Na začátek jsem si dal škopek světlé jedenáctky Ležácké Kolčavky. Voňavé, dobré pivo. Mrkám na jídelní lístek a vidím dršťkovou polévku. Tu jsem neměl ani nepamatuju. Mávám na servírku a říkám: "Uvaříte mi trochu dršťkové polívky?", objednávám v žertovném tónu.
"Pardon?"
"Že bych si dal tu dršťkovou polévku.", opakuji pomaleji, holka asi moravsky moc nerozumí.
"Ano, prosím."
Za osm minut ji mám před sebou a řeknu vám, takovou dobrou dršťkovku jsem asi ještě neměl, dršťky se jen rozplývaly.
Rád bych rozšířil svou sbírku skla a tak jdu za servírkou a ptám se: "Máte svoje krygly?"
"Pardon?"
"Takové ty sklenky na pivo s uchem.", snažím se vysvětlit svůj požadavek.
"Ano, to máme."
"A s vlastním logem?"
"Ano."
"Na prodej?"
"Ne."
"Aha, škoda."
Ale jinak dobrá hospoda.
Web: www.pivovarkolcavka.cz
Máme rádi pivo
