Když jsem byl na Mallorce v roce 2015, tak jsem tak trochu pokukoval po nejvyšší hoře Puig Major s 1 436 metry. Ale v té době to pro mě, vylézt na nejvyšší kopec ostrova, ještě tolik neznamenalo. Letos to už bylo pevně součástí plánu. A v plánu bylo: půjčím si auto, dojedu sepentýnami zhruba 6 kilometrů od vrcholu a pak se v poklidu projdu po cestě nahoru. Sice jsem věděl, že ten kopec okupují kluci, co si hrají na vojáky, ale myslel jsem si, že tam nechali nějaký ten prostor pro turisty. Nenechali. Ani škvírku. Všude třímetrové ploty, kamery a velké cedule. "Přelezeš plot, zemřeš. Podkopeš plot, zemřeš. Uděláš cokoliv jiného, zemřeš."
Beru telefon a hledám jinou trasu. O kilomeřík vedle je naznačena stezka, která vede kolem nějakého kláštera směrem k vrcholu. Na začátku stezky je na stromě cedule. Jediné, čemu rozumím, jsou anglická slova BIG GAME. A to zní jako výzva. Statečně vyrážím nahoru. (Až z fotky jsem si přeložil zbytek - vlezl jsem do soukromého loveckého revíru s vysokou zvěří.)
Tady ale nejdete po zelené nebo červené značce jako u nás. Tady je stezka značená hromádkami kamení, které mezi ostatním kamením velmi snadno přehlídnete. Vzrušující.
Z konce světa na Praděd
Vcházím do lesa a začíná peklíčko. Pokud chcete zažít adrenalin na krátké trati, vyrazte v zimě na Praděd po modré...
Stezkou nestezkou jsem dorazil ke kláštěru. Zdá se, že je už nějakou dobu zavřený. Asi 430 let. Možná dýl. A já se těšil na selfíčko s nějakou klášterní sestrou. Pár set metrů nad klášterem bohužel opět narážím na plot, kamery a cedule "Pokračuj a zemřeš". Propadám depresi. Lehám si mezi kamení a brečím. Proč jsem radši nejel na Vysočinu. To byl vtip.
Risknout přelézt plot a pokusit se dostat nějak na vrchol jsem neměl odvahu. Zvlášť po minulé noci, kdy na mě vyběhla ochranka jedné nemocnice. S takovýma si moc nepokecáte. Zklamaně se vydávám na cestu zpět. Ale po páru metrech mi to nedá a znova studuju mapu. A tam zjišťuji, že prakticky nade mnou je druhý nejvyšší kopec, bohužel bezejmenný, s výškou 1 398 metrů. Otáčím se a s novým nadšením šplhám nahoru. Chvílemi je to takový pruťas, že se radši nedívám dolů. Za hoďku jsem nahoře. Ten výhled je nezapomenutelný. Dojetím si lehám mezi kamení a brečím. Ještě, že jsem nejel na Vysočinu. To byl vtip. Ale citím se skvěle. Další zážitek k nezaplacení. Fakt.
Mallorca, Palma de Mallorca, 17. - 21. dubna 2018
Mapy: druhý nejvyšší vrchol Mallorky
Couráme se po horách
