Malia má své obrovské kouzlo v tom, že tam najdete jak neskutečně živou část s desítkami barů a diskoték, tak i tu pravou řeckou část s úzkými uličkami a kouzelnými tavernami s naprosto fantastickou atmosférou.
Kilometr divočiny začíná pod kostelem na ulici Matthew Zachariadi a pokračuje ulicí Dimokratias skoro až k moři. Taková ostravská Stodolní, ale větší. Fakt větší.
"Ahoj, dáte si drink? Odkud jste? Z Česka? To znám! Praha, Petr Čech!", naháněči jsou nezmaři. Sotva se zbavíte jednoho a odmítnete druhého, už vám třetí nabízí pivo a sklenku vína za pouhých 5 euro. Ale když budete trpěliví, tak někde k tomu pivu a vínu dostanete ještě arašídy a štamprli nějaké sladké místní pálenky. Taky za bůra.
Ovšem naháněčky to je jiná kategorie, na ty bacha. Ty s vámi nediskutují, rovnou vás čapnou za ruku a do baru vás dotáhnou. A to se pak opravdu nechcete ztrapnit tím, že budete utíkat.
Po barech můžete posedávat třeba do dvou hodin. Pak se všichni přesouvají na diskotéky a ty jedou až do rána. Každý den. Obsazení diskoték je standardní. Nejčastěji hloučky anglicky mluvících studentíků, sem tam germáni a francouzi. Věkově tak do dvaceti. A všichni chlastají, jako by to všechno měli v rámci all inclusive.
Pokud vám ještě nebylo dvacet, tak vás asi ta druhá část Malie moc bavit nebude.
To se takhle večer jdete uklidnit do tichých uliček starého města. Procházíte se a nakukujete do otevřených dveří a oken starých domků, jak se tam povalují pupkatí tatíci u televize. A najednou někde z dálky uslyšíte hudbu. Jdete po zvuku a za druhým rohem narazíte na tančící ulici. Doslova. Taverna po obou stranách ulice a uprostřed tančící lidi, kteří házejí do vzduchu ubrousky a sem tam rozbijí o zem nějaký ten talíř. Neskutečná atmosféra, hned si najdete volný flek, objednáte si drink a vzápětí už křepčíte s ostatníma.
Večer končí a vy jdete platit kartou do výčepu. Chlapík vám podá terminál, vy nacvakáte pin a on ho pak vystrčí z okna. "Internet...", prohlásí s významně zvednutým obočím a pak čekáme. Asi po pětadvaceti sekundách to konečně pípne. "Oukej.", usměje se chlapík a my jdem zpět na hotel trochu se vyspat. Abychom stihli oběd, který je jen do půl druhé, pak na chvilku na pláž a večer opět pařba.
Řecko, Kréta
