Jejich revírem jsou úzké uličky i dálnice, jejich manévrovací schopnosti jsou vražedné, jejich protivníci jsou všichni ostatní řidiči - řečtí autobusáci. Řekl bych, že tuto práci berou chlapi, které zamlada doma řezali a teď mají konečně respekt ostatních. Musí to být skvělý pocit vytroubit křupana s dodávkou, vynutit si kdykoliv přednost anebo ucpat provoz na celé ulici, protože tam přece máte zastávku. Během jízdy důležitě řeší pracovní záležitosti přes vysílačku a přes telefon vášnivě zase věci osobní. Autobusáci jsou prostě borci. Netušíte, kam všude se dá vjet s autobusem. Na Krétě kromě hlavního města Herakliónu jezdí pouze velké a vysoké autobusy. A abychom my turisté v tom horku nezdechli, všechny mají samozřejmě klimatizaci. Hlavní myšlenka autobusové dopravy je: rychle nabrat cestující a rychle je dopravit tam, kam chtějí a řidič na vás nemá čas. Takže pokud je to možné, koupíte si jízdenku předem na pokladně. Což bohužel nejde všude a proto jsou v autobuse průvodčí. Ti se s vámi nepářou, protože nemají čas se vybavovat s turisty, když potřebují probrat důležité záležitosti s řidičem, popřípadě s někým známým. Když neumíte říct, na jakou zastávku jedete, tak vám ji přidělí odhadem.
S hloučkem turistů čekáme na nádraží na autobus číslo 79, který má odjezd 19:15, protože je to tak napsáno na velké informační tabuli. Pak asi někdo z povolaných zjistil, že autobus číslo 79 nedorazí, proto rozhlasem vyhlásí, že místo něho pojede vůz číslo 41. Všichni se tedy přesuneme k přistavené jednačtyřicítce, kde řidič vášnivě při nástupu škube jízdenky a na nastupující pokřikuje: "Halo friend, quickly, quickly!". A pak všichni odjíždíme přesně v 19:10 ...
Naopak nejpomalejším druhem na Krétě jsou farmáři v horách. Běžně se vozí v posledních modelech Nissan Navara nebo Toyota Hilux. Ulice v horských vesničkách jsou široké sotva na dva malé osobáky. A tam dojedete stokilového farmáře v černém tričku v offroadu, který jede maximálně 20 kilometrů za hoďku a vůbec ho nevzrušuje, že se za ním tvoří fronta dalších aut. Vždyť je to on, kdo tady má dva akry s aloe, šest akrů olivovníků a desítky ovcí na pastvinách v horách. Ve zpětném zrcátku dobře sleduje ten vláček za sebou, ale on si pro zpestření klidně úplně zastaví a prohodí pár slov s kámošem. A vy musíte jen doufat, že co nejdříve odbočí někam dopryč, protože pustit vás před sebe evidentně nehodlá.
Jdete po pláži plné plastových lehátek se slunečníky, na kterých se povalují plnoštíhlí turisté z Německa a Ruska, a hledáte volný flek, kde byste zapíchli svůj slunečník z Lídlu a pod něj si rozbalili svou rákosovou podložku. Přitom na vás stále útočí naháněči: "Hello, jak se máte, odkud jste, mám tady dvě lehátka se slunečníkem za 10 euro za den, 30 euro na pět dní!". Jenže my zarputile odmítáme. Dokud nenarazíme na opáleného tajrlíka v šortkách ve španělských barvách. Ten je opravdu zarputilý: "Oukej, tak 20 euro na pět dní!". Stále odmítáme. Pak z něho vypadne: "Oukej, oukej, tak speciální cena pro vás, 6 euro na tři dny!". No neberte to.
Rád jsem pozoroval Afričany, jak neustále korzují po pláži od jednoho konce na druhý a zpět. Jsou ověšení velmi atraktivním zbožím. Snaží se vám prodat obří sluneční brýle, blikající králičí uši a pár dalších předmětů, u kterých se mi nepodařilo účel ani odhadnou. Prostě věci, které musíte na dovolené mít. Přesto jsem ani jednou nezahlídnul, že by některý týpek něco prodal. Že se jim v tom vedru chce. To v noci měli větší štěstí. Stačilo trefit v baru na skupinku zralých polských turistek a hned byl kšeft! Holky si to, evidentně bez chlapů, opravdu užívaly. A není přece nic lepšího, než pařit na párty s blikajícíma králičíma ouškama.
Řecko, Kréta
