Půjčte si auto a vyrazte do vnitrozemí. Auto, ne skútr, protože vnitrozemí je velmi hornaté a na skútru by to nemuselo klapnout. A opravdu auto, ne Hyundai i10, Suzuki Alto nebo Chevrolet Matiz. Jestli máte ulité nějaké drobné ze sociálních dávek, tak vás tyhle chrchlátka svou spotřebou v horách o ně připraví. Je lepší pustit o 5 až 10 euro větší chlup a vzít si něco výkonnějšího.
I když pojedete podle Google mapy a GPS, ptejte se na cestu místních. Google mapa vás totiž s naprostým klidem navede na naprosto nesjízdnou cestu, kterou byste prošli maximálně tak pěšky. Otočit se většinou nejde a tak s melodickým pobrukováním: "Do prdele s Googlem, do prdele s Googlem,...", couváte i několik set metrů. Poučeni těmito situacemi radši každých pár kilometrů zastavujeme a ptáme se, jestli jedem správně. V Nipiditos, cestou k Diově jeskyni, ověřujeme směr na Geraki. Zastavujeme u panímámy v černém, která jen tak postává před domkem. "Kalimera, Geraki?", a ukazujeme směrem dopředu. Babička přikyvuje, že ano. V tom přichází nejspíš snacha, mávajíc rukou stejným směrem: "Ne, Geraki, ne.", což znamená ano. Vzápětí přibíhá děda, jehož gestikulace naznačuje, že situace není až tak jednoznačná, jak se doposud zdála. Všichni tři se vášnivě dohadují a já mám nutkání ujet. Pak přichází nejspíš syn, který umí anglicky a zachraňuje situaci. Říká, že cesta tam sice vede, ale že je s naším autem nesjízdná. Vytahuje svůj Samsung S8(!) a ukazuje nám na mapě sjízdnou objížďku. Říká, že to ale nejspíš nestihnem. "Chcete kafe? Pojďte na kafe. Nebo chcete vodu?", zve nás srdečně do jejich stoletého domku. Jsme příjemně zaskočeni a odmítáme s tím, že máme málo času. Byla to chyba, protože jsme tu jeskyni stejně nestihli...
Řecko, Kréta
